Šungit je na pohled neprůsvitný černý kámen s více či méně výrazným kovovým leskem. Je to polyminerální uhlíková hornina, která dostala svůj název podle jediného místa výskytu na Zemi poblíž vesnice Šuňga na břehu Oněžského jezera (Karélie, Ruská Federace). Stáří horniny se odhaduje na 2 miliardy let.

Šungit a Nobelova cena

V polovině 80. let minulého století byly při pokusech s termickým rozkladem uhlíku při teplotách okolo 4 000°C objeveny „elementární globuly“ – fullereny (podle architekta R.B.Fullera, autora pavilonu USA “Biosphere” sférického tvaru na EXPO 67 v Montrealu). Za jejich objev a studium vlastností byla v roce 1996 udělena Nobelova cena za chemii.  A právě molekuly fullerenu C60 byly nalezeny ve struktuře šungitu! Jak se fullereny v šungitu utvořily však zatím není známo. Jedna z teorií hovoří o části sluneční plasmy, která se po oddělení od slunce při jedné z erupcí stala planetou Fobos. Její úlomky pak před 2 miliardami let měly dopadnout na Zemi.

Už car Petr I. Veliký regeneroval v Šungitových lázních

Vynikající léčivé vlastnosti šungitu jsou známy již po celá staletí. Uvádí se, že lékaři cara Petra I. Velikého věděli o desinfekčních a antibakteriálních vlastnostech šungitu, jejž tehdy nazývali „čertovským kamenem“. Není tedy divu, že v době bitvy u Poltavy, která se odehrála ve velmi horkém létě roku 1709, kdy vodní toky byly plné vegetace a voda z nich se stala zdraví škodlivou, vydal car Petr nařízení, které předepisovalo vojákům pít pouze vodu dezinfikovanou úlomky šungitu. A tak, zatímco se ve švédské armádě masově rozmohly žaludeční a střevní nemoci a otravy, a trpěl jimi dokonce i sám švédský král Karel XII., v ruské armádě se takové případy téměř nevyskytovaly.

Dnes již víme, že do molekulární mřížky fullerenů lze vložit atomy téměř všech prvků Mendělejevovy soustavy a získat tak celou řadu nových spojení zvaných endoendrální. Velikou zvláštností šungitu je, že při styku s vodou dokáže ze sebe uvolnit právě jen atomy látek příznivých pro zdraví živých organismů. Voda ošetřená šungitem se stává aktivní a vytváří strukturu podobnou té, jaká se nachází v matrici lidské buňky.

Šungit léčí a zkracuje dobu léčení

Šungit je nyní velmi intenzivně studován v řadě vědeckých institucí po celém světě. Šungitové odrůdy mají sorpční (pohlcující), katalytické (čistící) a baktericidní (hubící bakterie) schopnosti. Nachází uplatnění při procesu výroby pitné a užitkové vody, při čištění silně znečištěných a kontaminovaných odpadních vod, ropných a chemických haváriích. Díky vysokému obsahu uhlíku má velmi dobrou elektrickou vodivost, pročež je využíván při ochraně před elektromagnetickým zářením, k rušení nepříznivého vlivu geopatogenních zón a jiných zemských anomálií na člověka, zvířata i rostliny. Zkoumá se jeho využití jako léku proti AIDS či rakovině! V Jižní Koreji jsou krmivem s přísadou šungitu ryby zbavovány toxických látek, které by se jinak prostřednictvím potravinového řetězce dostávaly do lidského organismu. Ve Francii se vedou seriózní výzkumy s hnojivy na bázi šungitu. Vojenská lékařská akademie v ruském Petrohradu má vytvořen nemocniční pokoj se stěnami obloženými šungitem. Vzájemným porovnáním vzorku 84 osob bylo zjištěno, že ve srovnání s pobytem osob v běžném pokoji se doba léčení pacientů v “šungitovém pokoji” zkrátila v průměru o 3,5 dne. Probíhá zde rychlejší zotavení po náročných operacích, rychleji se normalizuje srdeční a nervová činnost.